Nezmar se živí planktonem, svoji potravu omráčí žahavými buňkami na svých ramenech. Má trávicí dutinu, která se nazývá láčka, potravu přijímá i vyvrhuje jedním otvorem…
Informace, která zdánlivě nesouvisí se vzduchotechnikou. Opak je ale pravdou. Názorná animace vysvětluje, jak to celé funguje. Zkuste se zamyslet, jestli by se Vám chtělo napít vody, která projde odpadním kanálem. Do domu by byla přiváděna stejnou trubkou, jakou je odváděna odpadem do kanálu z domu. Když se dobře zadíváte, vždy se část odpadu propláchne do čisté vody a naředí v pohárku. Považujete takový způsob za nemožný nebo dokonce za nechutný? V případě vody by patrně takto reagoval asi každý, co ale v případě vzduchu? To už nám nevadí? Odtahovat vzduch z WC stejným potrubím jakým přivádíme čistý vzduch do ložnice nebo dětského pokoje bychom skutečně tolerovali? Je přípustné pasivní deskový výměník o objemu několika desítek litrů vzduchu takto propláchnout do čistých prostor? Asi ano, protože na trhu taková zařízení jsou běžně prodávána.
První z takových zařízení jsou jednotky, které obracející proudění vzduchu sem tam. V těchto jednotkách dochází dokonce ke zpětnému odpaření vlhkosti. To už se animaci s vodou přibližuje. Všechna špína, všechny škodliviny obsažené v kondenzátu se po překlopení klapek odpaří zpět do čistého vzduchu bez jakékoliv filtrace. Stejný princip, kdy se stejná cesta použije pro odtah špíny i přívod čerstvého vzduchu jsou rotační výměníky. Kanálky naplněné vzduchem se z odpadního prostoru pootočí do přívodního a opět se proplachují čistým dovnitř. Když z kuchyně odtahujete mastný vzduch (některá zařízení to umocní zaústěním digestoře do odtahu) ani ten nejlepší filtr nezachytí všechnu mastnotu a za čas se i u běžných výměníků vytvoří v odpadních kanálcích mastný povlak. U stacionárních výměníků to zásadně nevadí, neboť odpadní vzduch proudí ven a pokud by byl „cítit“, ničemu to nevadí. Jakmile se ale mastné kanálky oplachují čistým vzduchem, způsobuje to ten specifický zápach rotačních výměníků. Lze tomu napomoci častější sanitací, zcela tomu zabránit ale z principu funkce nikdy nelze. Samostatnou kapitolou jsou pak decentrální malé jednotky, kde také vzduch proudí sem tam stejnou cestou. Tyto jednotky nejsou srovnatelné s centrálním větracím systémem a nemá smysl se jimi v daném kontextu vůbec zaobírat. Co tedy doporučit? Dávat si pozor na všechny aspekty zpětného zisku vlhkosti, zajímat se o filtraci. Většina jednotek používá (zejména na odtahu) jen prachové filtry, které nezachytí například viry. Určit si priority. Zvolit jednotky, které vždy důsledně používají odpadní trasy pro odpadní vzduch a čisté trasy pro přívod, tyto cesty neotáčejí, nezaměňují a mají minimální vnitřní netěsnost, aby nedocházelo k takovému míchání samovolně a nebo se alespoň dotázat svého dodavatele na bezpečnost jiných systémů.
